Zostúpim z hôr a prinesiem chaos
Znalosti o gréckej literatúre u veľkej časti čitateľov skončil antickými autormi, prinajlepšom ešte tak Nikosa Kazantzakisa či básnikov Janisa Ritsosa alebo Konstantinosa Kavafisa. Tento deficit sa možno teraz odstráni knihou súčasného gréckeho autora Pavlosa Matesisa, ktorému v českom preklade vychádza už druhá próza Starý dnů (Host). Pred pár rokmi vyšla jeho próza Psí matka. Ak sme spomenuli antické dedičstvo a grécku lyriku, tak Matesis čerpá z oboch týchto zdrojov. Jeho próza je silne obrazná, je tam množstvo viet, ktoré majú dikciu verša, ale zároveň je pokusom o novú mytológiu. Aj keď treba povedať, že má skôr bližšie ku kresťanským svätým knihám, najmä Starého zákona a Zjavenia svätého Jána (Apokalypsy), ako k pohanským textom starých gréckych filozofov či historiografov.K Biblii odkazuje už samotný názov – Starý dnů je trochu nešťastne preložený výraz „Starec dní“, ktorý znamená samotného Boha. Starý dnů signalizuje opovážlivú túžbu človeka byť Bohom, prekročiť svoje ľudské obmedzenie a mať moc nad svetom i inými ľuďmi. Staré známe pokušenie z knihy Genezis, keď túto schopnosť byť ako Boh sľuboval večný klamár satan Adamovi a Eve.
Aj v tejto próze sú dvaja, ktorí prekročili prah človečenstva a trúfalo siahajú po božích atribútoch. Je to Eliseos, samozvaný prorok, konateľ zázrakov, ale v skutočnosti vyhnanec a podvodník, a jeho žiak Zagros, ktorému bol predtým zabil synčeka. Medzi dvoma mužmi sa odvíja komplikovaný vzťah, v ktorom je nenávisť a túžba po pomste (zo strany Zagrosa) zmiešaná s láskou (alebo skôr telesnou žiadostivosťou a homosexuálnou príťažlivosťou), obdivom, manipuláciou.
Manipulácia je základným prvkom konania týchto dvoch pseudosvätcov, ktorí si trikmi, úskokmi, ale aj regulárnou čiernou mágiou získavajú renomé učiteľov, liečiteľov, duchovných vodcov,
kazateľov, božích mužov, prorokov, ba všetko smeruje k tomu, aby jeden z nich (Zagros) bol vnímaný a vyhlásený za Krista. Čaká sa už len na jeho nanebovstúpenie.
Títo dvaja sa však nepohybujú iba vo svojom vlastnom dvojvzťahu, ale vnesú chaos a rozkol do všetkých dedín, ba zasiahnu aj hlavné mesto. Všade sa dávajú do pohybu ľudské osudy, rodiny sa rozpadajú, z ľudských spoločenstiev sa stávajú masy a davy, ktoré majú svoju temnú silu, ale po väčšinu času sa dajú ovládnuť. Otcovia bez váhania posielajú na sprznenie svoje maloleté dcéry, manželia zabíjajú manželky, rodičia deti… Je to obraz skazy a rozvratu, obraz podaný tak sugestívne, ako sú líčené najväčšie katastrofy v najväčších dielach ľudskej civilizácie.
Zásluhu na tom má jazyk autora, veľkolepý, mytologický, obrazotvorný, poetický, a pritom nepopierateľne epický a epopejistický. Pavlos Matesis podal fascinujúci obraz zla, ktoré sa plazivo šíri v ľudskej komunite a zanecháva za sebou spáleniská (doslova, pretože viaceré dediny boli vypálené) a ľudské osudy vyvrátené zo svojich základov. Je to veľkolepé podobenstvo o tom, ako človek nemôže, nesmie byť Bohom, pretože sa tým porušuje základný princíp stvoreného sveta.
Čitáty:
„…porodní bábu volali všude tam, kde se báli smrti.“
„Psi vědí, že jejich pán jednou zemře, a proto jsou smutní. O sobě si naopak myslí, že jsou nesmrtelní.“
„Já sestoupím z hor a přinesu chaos.“
„Vaše chyba je, že nenasloucháte mrtvým.“
„Jsi blázen Boží a já to uznávám.“
„A vítr z nebes, barevný a měkký, začal foukat a zpívat žalmy…“
„Vše, co tu dříve pevně stálo, odnesl vítr.“
„Žádné moře není,“ řekla mu matka, „je to stejná pohádka jako posmrtný život.“
„Když se beránek rozhněvá, může zničit celičký svět.“
„Naštěstí jsem se všichni zrodili ze stejné nedozírné propasti.“
„Smutkem neztratíš, smutkem jen získáš. Když držíš smutek, tak se dny stávají delšími, protože jsou vzácné.“
„Nevraždi, změníš podobu světa.“
„Teď už se nechtěl stát svatým, bál se.“
„Polekal jsem se, že se blíží nanebevzatí.“
„A den ustupoval, ale noc nepřicházela, den a noc jako by se dohodly, nechtěly opustit svou skrýš.“
„V noci spala, ne preto, že by se jí chtělo spát, ale proto, že měla ráda sny.“
„Slávu nezískáš tím, že potrestáš šarlatána.“
„Staří hadi už jed v zubech nemají.“
„Každý nový rok bude přicházet čím dál pomaleji.“
„…dříve prodejná žena a majitelka nevěstince, nyní už jen čarodějnice.“
„Zestárlé tělo lásku jen uráží.“
„Tak to vyžaduje moje nemoec a já ji poslouchám.“
„Mám sbírku velmi vzácných nemocí a tu nejvzácnější si chráním a nikdy se od ní neodloučím.“
„Mrzáctví ti svítí z očí.“
„Stojí za to vyrůst jen kvůli tomu, abych spatřil nahou ženu.“
„Přišels, abys mi ukázal, že existuje člověk, který mě nepotřebuje.“
„Nesouhlasím s odpuštěním, ani s náboženstvími, co jsou na odpuštění založena.“
„Věřím v nutnost trestu.“
„Bohatý život znamená málo radostí a mnoho starostí. Bez strádání žijeme jako žena, která nerodila, pochybujeme o posmrtném životě.“
„Lidé byli lační zázraků.“
„Měl spoustu hříchů a měl svoje hříchy rád a ani sa jich zbavit nechtěl.“
„Náš kraj je bohabojný, jeden zázrak si přece zasloužíme.“
„Jen pes měl právo na zázrak.“
„My, lidi, sami sebe obelháváme, když si myslíme, že jsme páni a že nám patří stromy a psi.“
„Podívej se, kolik je tady moře. K čemu je ho tolik?“
„Moře nikam nesměřuje, nikam tě nedovede.“
„Zázraky nepatří k obyčejnému životu.“
„Svatého trestáš, když ho necháváš v klidu, netrápíš ho a nedáváš mu příležitost, aby konal dobro.“
„Zvířata mají i svatí na ikonách.“
„Snažil se plakat, ale nevěděl, jak se pláče, to se ješté nenaučil.“
„Žena s tak velkým smutkem není ani dobrá manželka, ani družka.“
„Všichni mrtví jsou lháři a farizeové. Jen se přetvařují, že zemřeli, ale skutečnost je jiná.“
„A prasata sežrala klenoty i s moučnou kaší.“
„Země, kde pohřbíš svého předka, se stává i tvou zemí.“
„Jedl stolistou růži. Lístek po lístku.“
Translation © Soňa Dorňáková-Stamu
Inšpirolinky:
http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/nakladatelstvi/prekladova-beletrie/item-456
http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/ukazky/stary-dnu
http://www.dialogos-kpr.cz/txt_80/txt_0113cz.htm
http://www.portalknihy.cz/detail/21383/pavlos-matesis-stary-dnu
Nie je taký paranoidný ako Philip K. Dick. Nie je taký technologický ako Arthur C. Clarke. Nie je taký lyrický ako Ray Bradbury. Nie je taký mrazivý ako Stephen King. Nie je taký satirický ako Kurt Vonnegut. Nie je taký robustný ako China Mieville. A predsa sú v jeho diele rozpustené všetky ingrediencie charakterizujúce horeuvedených autorov, ktorí […]
Nestáva sa často, aby sme mali možnosť vypočuť si samotného autora, ako sa cíti, keď vydá knihu, ktorej písanie mu zabralo mnoho rokov života. Daniel Hevier nám túto možnosť ponúka. Pozrite si a vypočujte fenomenálneho slovenského autora a zároveň nášho kolegu rozprávať o knihe Sedemnásťtisíc smiešnych sonetov. A ktovie, ak budete mať šťastie, tak k […]
a volá sa Rudolf Jurolek. Toto meno má svoj cveng v slovenskej poézii, hoci nehviezdi v básnických hitparádach. Rudolf Jurolek je totiž tak trochu dobrovoľný outsider – však sa aj jeho jedna zbierka volá Dobrovoľná samota. Vie, že sa nepotrebuje prestŕčať a pretláčať, ukazovať a upozorňovať na seba. Jeho hlasom je tichom a jeho postojom je diskrétne posunkovanie, nie hlasitá gestikulácia […]